BalabánObrázky z nádraží v Budapešti s demonstrujícími uprchlíky domáhajícími se vycestování do Německa evokují šestadvacet let staré vzpomínky na exodus občanů NDR do Spolkové republiky Německo. Byla to předehra událostí, které definitivně pohřbily železnou oponu.
Co bude následovat dnes? Rozpad Schengenu? Vnitřní rozkol v EU mezi starými a novými členy? Konflikty kvůli sdílení uprchlíků, mj. proto, že Brusel už zvažuje plán přerozdělit kromě 40 tisíc lidí dalších 120 tisíc?
Nebývalý růst extremistických a populistických stran tváří v tvář nezvládnuté uprchlické vlně? Politický kolaps EU?
EU současná situace trestuhodně zaskočila. Varující je, že se tak stalo již podruhé. Nejprve nebyla schopna předvídat možný vývoj na Ukrajině, ačkoliv se dalo identifikovat, že dojde k vnitřnímu konfliktu jak uvnitř Ukrajiny, tak i ke konfliktu s Ruskem.
S uprchlickou vlnou je to podobné. Unie měla začít preventivně jednat už po uprchlické tragédii u ostrova Lampedusa v říjnu 2013. Nedělo se nic.
Doba nazrála k mimořádnému summitu EU. Musí ale přijít s konkrétními, nikoliv polovičatými řešeními jako v případě řecké krize. Političtí lídři osmadvacítky si musí být vědomi toho, že nezvládnutá uprchlická vlna může Unii politicky a bezpečnostně rozložit.
Stačí, aby se podívali do Dlouhodobé vize EU do roku 2025 Institutu pro bezpečnostní studia EU vypracované před deseti roky, kde se uvádí, že čistá migrace do EU dosáhne ročně 650–840 tisíc osob s tím, že objem migrace vynucené válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami je nepředvídatelný s lokálně devastujícími účinky.
Situace ve Středozemním moři a na Balkáně tomu odpovídá. Nyní se blížíme k horní hranici a nikdo se nezabývá otázkou, kolik imigrantů je Evropa schopna vstřebat nejen nyní, ale i v průběhu jedné či dvou generací, aniž by ztratila svoji vlastní identitu.
Tento problém nepůjde vyřešit za rok či dva. Právě v této chvíli přichází čas pro skutečně jednotnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, která musí vytyčit krátkodobé i dlouhodobé priority reagující na mimořádnou krizovou situaci.
Patří sem plnohodnotná kontrola vnějších hranic EU, protože to, co se na nich nyní děje, je hazardem s evropskou bezpečností. Absence standardního hraničního režimu na vnější hranici EU je jednou z příčin toho, že Evropa je eldorádem pašeráků s lidmi. Údaj Europolu hovoří za vše: na transportu uprchlíků do Evropy se jich podílí až třicet tisíc! K 71 udušeným uprchlíkům v nákladním voze v Rakousku tak mohou záhy přibýt i další.
S masivním koordinovaným policejním a vojenským zásahem proti organizovanému zločinu na Balkáně i v Libyi se nesmí váhat. EU by si měla být vědoma, že je globální mocností, i když „bez státu“, a podle toho se chovat.
Svoji sílu by měla plně využít i pro diplomatický i ekonomický nátlak na řešení konfliktu v Sýrii a v Libyi. Brání tomu propletenec geopolitických zájmů evropských i mimoevropských aktérů?
Nepochybně ano, nicméně pokud si Evropa neuvědomí, co všechno je ve hře, a nebude schopna konflikty řešit i vyjednáváním se Spojenými státy, Ruskem, Tureckem, Íránem či s bohatými arabskými monarchiemi, klíčové zdroje neřízené migrace přetrvají se všemi velkými riziky.